sebe oddělitelné systémy, které se ve svých svébytných vývojích jen občas

setkávají? Psychologie je věda, která se zabývá jak individuem jako samo–

statnou entitou, tak společností jako vztahovým systémem, sociálním kon–

textem či společenstvím, sumou jedinců. Je proto samozřejmé, že jedním

z významných psychologických témat je proces, kterým jedinec ve společ–

nosti prochází, vyvíjí se, formuje a je formován ­ proces socializace.

Ve většině odborných pramenů je proces socializace pojímán jako zá–

kladní vývojový proces, možná i předpoklad vývoje. Jedinci ho zajišťuje

jeho personální i předmětné prostředí. Je to proces, v němž postupnými kro–

ky a vzájemnou interakcí člověka s prostředím dochází k začleňování je–

dince do společnosti. Jsou mu předávány modely chování, způsoby i formy

komunikace, dochází v něm k interiorizaci společenských norem. V růz–

ných fázích procesu socializace dochází k vývoji dovedností, k jejich pro–

cvičování až k plnému osvojení a pochopení, k postupnému rozvoji vyvá–

žené integrované osobnosti, schopné ve společnosti žít bez větších těžkostí

(vlastních či na straně celku). Cílem procesu socializace je tedy integrova–

ný jedinec schopný rozumět společnosti, v níž se pohybuje, čerpat z ní, ale

být jí zároveň přínosem, obohacovat a rozvíjet ji svou existencí.

Někteří autoři se však domnívají, že proces socializace není začleňová–

ní jedince do společnosti tak, aby se stal jedním z funkčních koleček do–

konale fungujícího hodinového stroje společnosti, ale je to naopak proces,

kterým se z plně socializovaného jedince (neboť novorozenec či kojenec je

existenčně plně odkázán na společnost) postupnými krůčky osamostatňu–

je. Nejprve se vyprostí z plné závislosti na matce, posléze na fyzické pod–

poře širší rodiny, na emocionálním zázemí rodiny, na pomoci institucí

v cestě za poznáváním světa, na vazbě k původní rodině, na svém přesném

zařazení do systému celku, na partnerovi, na společenském přijetí a uzná–

ní, až dospěje do fáze života, kdy je schopen být sám sebou, rozumět si

a sebe, svůj život, okolní společnost, rodinu vnímat s jakýmsi vývojovým

přesahem.

Pro každou společnost představuje socializace zcela základní problém.

Život v současné lidské komunitě totiž staví neustále každého jedince před

velmi složitý úkol. Skloubit vytváření sebe sama jako samostatné osobnos–

ti a současně sebe jako představitele společnosti a nositele její kultury. Tato

určení ­ být relativně samostatným a současně částí jiného, mnohem širší–

ho celku ­ nastiňují základní charakteristiku procesu socializace. Ta není

a nemůže být jen záležitostí jedince ani jen záležitostí celku. Musí být je–

31